Nekonvenční medicína

 

  Nekonvenční medicína

„Nekonvenční medicína je souhrnným označením pro všechny léčebné a preventivní postupy, které se nezakládají na přírodovědecké teorii, nevycházejí z ověřených teoretických konceptů moderní medicíny a není tedy znám mechanismus účinku, ani nebylo působení spolehlivě prověřeno na dostatečně velké skupině nemocných.“ Nekonvenční medicína sdružuje alternativní a komplementární medicínu [1].

 

Zdroje:

1. KŘÍŽOVÁ, Eva. Alternativní medicína v České republice. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-2533

 

 Charakteristika komplementární a alternativní medicíny

Alternativní a komplementární veterinární medicína neboli veterinární léčitelství spočívají zejména v léčení nemocného zvířete přirozenou a přírodní metodou. Tyto metody vychází z evropské, východní či jiné lékařské tradice a vedou k léčení, uzdravení i udržení zdraví zvířat. Od konvenční medicíny se liší kromě požadovaného vzdělání provozovatelů oboru také využitím léčivých energetických sil přírody. Největším rozdílem mezi klasickou veterinární medicínou a alternativní veterinární medicínou je ve filozofickém pojetí léčení zvířat, a to se promítá do volby prostředků a metod k diagnostice a k léčení [2; 3]. 

Léčebné postupy jsou jemné, minimálně invazivní a berou ohled na psychiku zvířete a redukci jeho stresu. Podstatná část přírodní medicíny je tvořena herbální medicínou, balneologií, fyzikální a manuální medicínou. Jednotlivé metody jsou mezi sebou volně kombinovány za účelem co nejefektivnější léčby. Vhodný postup je determinován na základě celkového stavu pacienta s ohledem na prostředí, vztah k majiteli, genetiku, výživu a další. Záměrem je vzbudit ve zvířeti vlastní samouzdravující síly [1; 2; 3].

Alternativní veterinární medicína se často používá k nahrazení konvenční medicíny postupy a látkami v případech, kdy to je účelné nebo dokonce jedině možné, např. alergiích, genetické zátěži, nebo negativních lékových interakcích apod. Podobnými případy také mohou být chronické nemoci nebo medicínsky nevysvětlitelné chorobné příznaky. V tomto pojetí nemusí být brán zřetel na konvenční lékařství a není nutné využívat prostředky s ním spojované [3].

Komplementární medicína bývá užívána ve významu doplnění konvenčních metod, např. o léčivé přípravky s léčebnými indikacemi či o doplňky stravy přírodního původu s fyziologickými nebo výživovými účinky a zdravotními nebo výživovými tvrzeními, o některé tradiční diagnostické a léčebné postupy, včetně východní medicíny. Často bývají kombinovány standardní terapie, jako jsou léky a chirurgie, s komplementárními metodami [2; 3; 4].

Pojmy komplementární a alternativní veterinární medicína mohou být volně zaměňovány, jelikož nejsou nijak omezeny českou legislativou [5]. 

 

Zdroje: 

1. Veterinární alternativní medicína a její použitelné metody - 1. Část. IFauna [online]. Česká republika: iFauna, 31.12.2019 [cit. 2021-11-14]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/3494/veterinarni-alternativni-medicina-a-jeji-pouzitelne-metody-1-cast 

2. What is Holistic Veterinary Medicine? American Holistic Veterinary Medical Association [online]. Spojené státy americké: American Holistic Veterinary Medical Association [cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://www.ahvma.org/what-is-holistic-veterinary-medicine/ 

3. Racionálně o komplementární a alternativní medicíně. Zdravotnické právo a bioetika [online]. Česká republika: Ústav státu a práva, 2011, 11/07/2019 [cit. 2021-11-17]. Dostupné z: https://zdravotnickepravo.info/racionalne-o-komplementarni-a-alternativni-medicine/ 

4. Holistic Veterinary Therapies. American Holistic Veterinary Medical Association [online]. Abingdon: American Holistic Veterinary Medical Association, 2021, 2021 [cit. 2022-01-08]. Dostupné z: https://www.ahvma.org/holistic-veterinary-therapies/

5. ČESKÁ REPUBLIKA. Zákon č. 166/1999 Sb.: Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). In: Veterinární zákon. Praha: Zákony pro lidi, 1999, ročník 1999, 57/1999, číslo 166. Dostupné také z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-166